Jak jsem zmínila již minule, z pláží Ubatuby následoval vcelku zajímavý přesun do hor…jelikož na cestu zpět do SP nebyl čas, dohoda zněla následovně: buď se mi podaří po šesté ráno v Ubatubě nastoupit do autobusu směr město São José dos Campos, které je po cestě ze SP do našeho cíle v horách, nebo nastoupím do autobusu, který jezdí přímo do SP a domluvím se s řidičem, ať mě vysadí někde na dálnici spojující Rio de Janeiro se SP a tam mě pak kamarádi vyrážející ze SP autem naberou….trochu šílené řešení, ale jak se říká, bláznům štěstí přeje :) jelikož v Ubatubě to bylo z našeho bytu na stanici autobusů několik kiláků, autobusy se tam dali normálně stopnout kdekoli na své trase. Ale na autobus do São José dos Campos jsem čekala na okraji chodníku marně, žádný totiž nejel (a proč se tomu v Brazílii divit, že?). Nastal tedy čas na řešení B – autobus do SP už jel, dohoda s řidičem byla sice celkem složitá, nějak nechápal, proč chci vlastně zůstávat na dálnici, pak mi tvrdil, že mě hodí přímo do São José dos Campos, nakonec mě přeci jen vyhodil na dálnici…stručně řečeno, za pomoci moderní techniky (mobilů) jsme se spolu s Vaškem, jeho přítelkyní Lisou a Honzou na okraji dálnice našli a výlet mohl začít (dokonce mi přivezli na půjčení i nějaké oblečení, přeci jen běhat po kopcích v bikinách by nebylo ono). Campos do Jordão je městečko cca 180 km 
na severovýchod od Spa oblíbené zimní letovisko saopaulské smetánky. Ve městě jsem našla nápis, že je to brazilský Aspen, a myslím, že to velmi sedí. Vše je tam drahé, všude veliké vily, letní sídlo SP guvernéra, roubené domky ve stylu Tyrolska, které spolu s tropickou přírodou a teplotami (i když v horách bylo lehce chladněji) působí poněkud úsměvně. Ale město jsem navštívili jen krátce, nebylo hlavním cílem našeho výletu – my směřovali do přírody. V okolí Campos do Jordão se totiž dochoval původní prales, spolu s hlavní chloubou, borovicí araucária. Po průjezdu městem a krátké a nepříliš užitečné návštěvě informačního střediska – (ne)informovanost místních pracovníků byla až udivující – jsem vyrazili do kempu pod horou Pedra do Baú (v překladu něco jako Kamenná truhla), kterou jsme ještě ten den zdolali :) výstup začal nevinně, banánovou plantáží, později se trochu stížil…no, brazilka nezvyklá horám měla co dělat, i já bych výstup ohodnotila jako náročnější. Bohužel cca po 5 minutách pobytu na vrcholu se údolí pod námi naplnilo mlhou a veškerý rozhled byl ten tam…po sestupu dolů druhou a návětrnou stranou hory (tím pádem i daleko vlhčí, pokrytou tropickým pralesem – doteď si myslím, že jsme viděli i orchideje!) jsem se uchýlili zpět do kempu k večeři a spánku. Plán vstát druhý den v šest padl hned po ránu po pohledu na mobil, který ukazoval půl osmé…do přírodního parku umístěného mezi kopci pohoří Serra de Mantiqueira jsem tak dorazili se zpožděním a dozvěděli se zde, že trasu, kterou jsme si podle Vaškem připravených materiálů naplánovali, můžeme absolvovat jen s průvodcema toho po deváté ráno 
už na ten den nezískáme. Bylo nám totiž vysvětleno, že hrozí možnost ztratit se v pralese. Nakonec jsem se rozhodli pro rebelii, a to tuto trasu zkusit projít i tak, zpátky přece cestu najsem vždycky, že? Nakonec byly všechny obavy zbytečné, na trase byly velmi často značky ukazující nejen ušlou vzdálenost, ale i dosaženou nadmořskou výšku. Po výstupu do 1900 m n.m. mezi již zmíněnými borovicemi (stoupání cca 500 m) jsem už jen pak klesali původním tropickým lesem a dole pod kopcem nás čekalo překvapení v podobě vodopádu. Taky jsem konečne v Brazílii viděla i divočejší zvíře než je slepice (už jsem se bála, že je tu snad nemají :)). Před odjezdem jsem ještě stihli koupit v místním extralevném zahradnictví nějaké květinky (takže už mám jednu v pokojíku) a trochu si znovu projít Campos do Jordão, známé především výrobou čokolády a místního piva Baden Baden. Po návratu do SP jsem padla do postele s vědomím, že druhý den vstávám časně ráno, jelikož přilítala do SP Nina, poslední z naší skupiny studentů VŠE na místní prestižní škole EAESP FGV. Ale výlet to byl parádní, díky všem zúčastněným!!!
