On the road

Omlouvám se za delší pauzu mezi příspěvky, ale žiju teď trochu nomádským životem, navíc začaly přípravy na karneval, trochu bláznivé je to tu teď….ale zpět tam, kde jsem skončili…takže: Výlet do Ubatuby!!! Ubatuba je město na pobřeží státu Sao Paulo, směrem na Rio, cca 200 kiláků od města Sao Paula. Cesta byla trochu komplikovaná, v půl somé ráno jsem měla sraz s Andrem na mezinárodním letišti, kde jsme vyzvedli naší kamarádku z Coimbry, němku Mariko. Andre se rozhodl Mariko překvapit a tak vůbec neměla tušení, že je unášena směr sao paulské pobřeží, než uviděla poprvé moře, žila v tom, že jede na výlet do vnitrozemí :) Ale myslím, že byla velmi spokojená s Ubatubou. Já byla plno lidmi před cestou varována, že Ubatubě se tu obecně říká Ubachuva (chuva = déšť), ale svému jménu naštěstí vůbec nedostála, sprchlo jen jednou a lehce a tak jsme se stihli hned první den mírně spálit :). Jinak hned na pobřeží Sao Paula v této oblasti se zvedá pohoří Serra do Mar, to znamená, že pláže jsou lemovány panoramaty kopečků, které jsou pokryté přímořským pralesem – no prostě květiny a stromy, které známe z domu jen ze sklenímů tu rostou jako plevel, banánové palmy všude, fíkusy, ibišky atd. Tři dny v Ubatubě jsme strávili prozkoumáváním nejrůznějších pláží a plážiček, já i Mariko jsme byli ze všeho zcela nadšené, po dnech strávených v Sao Paulu konečně tropická Brazílie tak, jak si ji představujeme u nás podle pohlednic.. Každý den jsem zvládli aspoň dvě pláže, některé dostupné jen cestou pro pěší a proto zachovanější a vylidněnější (kam brazilec nedojede autem, tam ho moc nikdo hledat nemůže :))). Nejhezší asi byla Praia Vermelha (Červená pláž – v okolí je půda hodně červená, a tak zbarvuje lehce i písek) a Praia do Cedrinho (pláž u malého cedru – žádný jsem tam ale neviděla, zato tam byla zátoka, takže pro změnu klidné moře). Ubatuba se totiž jinak chlubí přízviskem Capital do surf – hlavní město surfování. André jako surfař sice říkal, že to není pravda, ale ve srovnání s dalšími místy, co jsem zatím stihla navštívit, tam byly opravdu veliké vlny. K surfování jsem se ale zatím nedostala, aspoň je co schovávat na příště. Večer jsme pak ochutnávali místní nápoje (neboj, mami, v rámci mezí) – caipirinha (míchaný nápoj z místní pálenky cachacy, cukru a normálně i limetky) se tu nedělá jen z limetek, ale i s jiným ovocem, každý z nás si objednal jinou a tak už vím, jak chutná caipirinha s jahodami, ananasem a maracujou (ta je nejlepší!!!!). André pak musel poslední den ráno bohužel odjet, ale samy s Mariko jsme si taky poradilya navštívily další dvě pláže směrem na sever od Ubatuby. Po příchodu do apartmánu, kde jsme bydleli, mě čekalo zajímavé překvapení, a to, že můj mobil konečně chytil signál a také celou řadu smsek, ze kterých jsem vyrozumněla, že Vašek (Čech, co už nějakou dobu žije v SP a má tu přítelkyni Lisu) a Honza (další ze studentů VŠE tady v SP) se mnou počítají na další den, sobotu, na výlet do hor. Zároveň ale bylo jasné, že zpět do Sao Paula to už do nadcházejícího rána a odjezdu nestihnu a že nemám s sebou na pláži úplně věci do hor.Začalo dosti zběsilé asi dvouhodinové telefono-smskovací dohadování, jak vše zařídít, ale povedlo se, a já rovnou z pláží Ubatuby cestovala do hor v okolí Campos do Jordao, ale to zas v příštím příspěvku…