Karnevalové šílenství

Brazílie, to jsou krásné pláže, šedivá velkoměsta, plno lidí, fotbal, caipirinha a….KARNEVAL. Karnevalová horečka tu začíná již daleko dřív než samotný karnevalový týden, začínají otevřené nácviky škol samby i párty v ulicích. Jsou dokonce místa, kde spolu s před-karnevalem a po-karnevalem se veselí dva měsíce a dle místních vtipů například život v takovém Salvadoru je jeden velký karneval. Z karnevalových ochutnávek (kterými jsem si zpříjemnila ten první týden školy, který karnevalu předcházel) jsem stihla karneval v dolní části ulice Augusta, kam jsme s kamarády vyrazili jedno lenivé víkendové odpoledne, a kde hromada lidí husím pochodem s drinky v ruce následovala auto vyhrávající hudbu a kde jsem získala tričko karnevalu, které mi jeden dobrodinec daroval a kde jsem vyměnila své nové a zaručeně pravé Ray Bany za jiné, také zaručeně pravé, Ray Bany, ale za to krásně jedovatě oranžové. No a den jsme pak zakončili ve známém klubu StudioSP J Další z ochutnávek byla návštěva zkoušky školy samby Vai Vai, od jejíhož sídla kousek bydlím. Sice přesně v momentu, kdy začali hrát, se spustil pořádný slejvák, ale to nás, již zvyklé, paulistas nemohlo rozházet a tak jsem si užívali tančení a zpívání v dešti. Tahle škola letos slaví výročí 80 let od založení, a tak při této příležitosti složili speciální písničku, ke které přidali i speciální taneční choreografii, během jejího hraní sestoupili hudebníci z pódia mezi obecenstvo a rozjeli velikou párty – no zážitek!

Nejtradičnější karneval je údajně v městěch Olinda nebo Salvador, ten nejznámější potom v Rio de Janeiru. A ten jsem si vybrala já, s tím, že jsem se rozhodla ale z půlky karneval strávit i v Sao Paulu a tak mám rovnou dvě zkušenosti, a to velmi rozdílné. V Sao Paulu probíhá karneval relativně klidně, v sobotu jsem tu byla na průvodu v ulicích ve čtvrti Pinheiros s místními couchsurfery, a lidé co s námi chodili ulicemi, tančili a zpívali (tzv. bloco da rua) občas sklízeli od kolemjdoucích trochu opovržlivé pohledy, lidé v okolí se moc k veselí nepořidávali. Kdežto pozdější zážitek z Ria je úplně jiný, tam jsem obsolvovali bloco v historcké čtvrti Santa Teresa a to se veselilo opravdu celé město!! Ale zpět do Sao Paula, po sobotním odpoledni v Pinheiros mě karneval dohnal i doma, sestry přítelkyně spolubydly Juana se totiž účastnily průvodu na sambodromo – to je ta část karnevalu, kterou znáte z televize, alegorické vozy, tanečnice, vše je velmi pompézní a lístky na vstup velmi drahé, proto jsem tuhle část karnevalu vynechala a radši si užila pro mě ten autentičtější karneval v ulicích (Nina na sambodromu byla v Riu – průvod totiž probíhá v každém větším městě, ale ani po shlédnutí jejích úžasných obrázků svého rozhodnutí tohle vynechat nelituju). Každopádně obě holky co se u nás v obýváku připravovaly a oblékaly do masek byly součástí průvodu hovořícího o historii Brazílie, obě šly za budovy hlavního města Brasílie a tak měli na zádech mosntrózní konstrukci imitující věže brazilského parlamentu atd. – tomu se říká karneval až do domu J V neděli mě tu navštívil André, a společně jsem unikli karnevalovému šílenství v parku Ibirapuera a já se tak mohla v klidu připravit na to, co teprve přijde – v neděli přes noc jsem odjela za Ninou do Rio de Janeira! Nina na mě čekala na autobusové zastávce a po ne zrovna prospané noci v autobuse jsem se rozhodli nejprve se vypravit zewlovat na pláž Ipanema. Po hoďce na sluníčku jsem napsala jednomu kamarádovi, co se rozhodl nám na poslední chvíli vytrhnout trn z paty a ubytovat nás na těch pár nocí u kamaráda v bytě, hned kousek u Ipanemy. Dário nám tedy nadiktoval přesnou adresu a za chvíli jsem již stáli uprostřed malinkého bytu, kde nás mělo spát hned 6!!!Ale tak při karnevalu jsme stejně v bytě příliš dlouho nepobyly, takže to bylo ok. Nelenili jsme a spolu s Dáriem jsme se vzápětí již vypravili do zmiňované čtvrti Santa Teresa, kde probíhalo jedno z mnoha blocos. Křivolaké uličky byly narvané lidmi, kteří tančili, zpívali, popíjeli, házeli po sobě konfety a stříkali jakousi pěnu – no prostě párty jak má být, a to vše za příjemných skoro 40 stupňů a plného sluníčka J Po pár hodinách jsem sešli po trase historické tramvaje bondinho dolů do čtvrti Lapa a odtud busem do našeho útočiště se aspoň osprchovat a večer jsme se vypravili do Lapy zpět, jelikož právě tam se nachází plno barů a město tam žije! Popili jsme pár caipirinhas, řádně si zatančili na náměstí, kde vyhrávali z reproduktorů jak jinak než sambu a v brzkých ranních hodinách se vypravili zpět se aspoň trochu vyspat. Druhý den, když jsme se vypravili, jsme se šli projít s majitelem bytu Eduardem a jeho bratrem podél Copacabany a tam se velmi spontánně rozhodli, že karnevalu stačilo a utekli záplavě lidí na druhou stranu zátoky Guanabara, do města Niteroi, kde naším cílem bylo především Muzeum současného umění, budova postavená na výběžku skály nad mořem kým jiným než Oscarem Niemeyerem. Muzeum bohužel bylo zrovna to odpoledne zavřené, tak nás ochranka pustila aspoň za mříže udělat pár fotek a my se rozhodli projít se na nedalekou pláž. Ta ale byla tak zaneřáděná odpadky, že nás chuť koupat se nebo jen tak si lehnout zcela přešla (bylo nám vysvětleno, že tyhle městské pláže v Niteroi navštěvuje hlavně chudina, a ta se prostě nestará o to, že by se měla zajímat o ochranu životního prostředí a ne dělat svinčík). Co nás ale zaujalo, tedy především mě, byla nedaleké skála, řekla bych tak 15 až 20 m vysoká, na kterou místní kluci lezli a pak skákali dolů do moře. Asi jste pochopili, že první, co mě napadlo bylo se přidat – bohužel ale zbytek skupiny mé nadšení nesdílel a nápad mi rozmluvil…Pak Eduarda napadlo, že má v Niteroi známé, kteří stejně jako on pochází ze severu Brazílie, z města Belém u ústí Amazonky. Výsledkem rychlého telefonátu bylo pozvání na večeři, kdy pro nás byla připravena amazonská specialita – Tucupi – omáčka z manioku, ve které plavali kousky kuřete a jakási prapodivná zeleň, která když se jí ve větším množství, tak pak z ní dřevění a mravenčí jazyk. To celé se podávalo s rýží a bylo to sice trochu slané, ale za to velmi dobré! Pořinávratu do Rio de Janeira jsem ještě byli zastiženi karnevalem v Niteroi (není tu prostě úniku), kdy jsem se připletli k tanečnímu průvodu ulicí. Další den ráno jsme Rio opustily a vydaly se oddechnout si do tropického ráje na Ilha Grande, ale o tom zase až někdy jindy.