Tak jsem tady! Už jsem tomu skoro nevěřila, cesta totiž nebyla vůbec jednoduchá, hned na začátku ve Vídni mělo totiž letadlo Iberie zpoždění, takže bych nestihla spoj z Madridu. Po vystání asi hodinové fronty u okénka, kde i přes nával seděla jedna ženská a tu hodinu řešila jen jednu skupinku lidí, co letěli do Chile do Santiaga, jsem se dozvěděla, že můžu letět s Air France přes Paříž a že budu v São Paulu skoro ve stejnou dobu jako bylo plánováno. Sice mi hlavou problesklo, že to je asi ten spoj, co na něm při opačném směru nedávno jeden letoun spadnul, ale na tohle já něvěřím, spíš si myslím, že o to větší bezpečností kontroly teď mají….a tak jsem se vydala do Paříže…jenže i tady nastal problém s odletem, museli jsme čekat na ploše víc jak hodinu, než letadlo odsněhují či co (ve Vídni hustě sněžilo), takže jsem spoj v Paříži taky nestihla. Naštěstí Frantíci byli pohotoví, nás, co jsme měli přesedat na nějaký další spoj, si odchytili hned při výstupu z letadla, poměrně rychle našli náhradní let a poslali nás do hotelu přímo na letišti. Takže jsem v cestě pokračovala až ráno a do São Paula po úmorné dvanáctihodinové cestě ve stísněmém prostoru sedadla dorazila až kolem osmé večer. Na místě mě naštěstí čekal můj dobrodinec Alex, couchsurfer, který bydlí kousek od letiště. Nakonec jsme se dohodli, že přespím u něj, a že do centra São Paula se vydám až ráno, abych nemusela absolvovat cestu za tmy…Při cestě do São Miguel Paulista, kde Alex bydlí v domku u tety, jsme se s autem trochu zamotali, a tak jsem absolvovala i sightseeing po favelách východního předměsti São Paula, kam se asi už víckrát nepodívám, protože pěšky se tam rozhodně sama vydat nemůžu…no, zajímavé. Jinak Alex je typický Brazilec, tátu má Itala a mamku Japonku :D U něho doma jsem dostala věčeři, pokecali jsme a šla jsem spát. Dopoledne jsme se pak vydali autem do centra São Paula, zastavili u stanice metra a dále pokračovali hromadnou dopravou, Alex mi pomohl s věcma až do bytu na Avenida 9 de Julho. Přestože kufr kdysi přežil hrbolaté cesty portugalské Coimbry, tak brazilské díry v chodníku nerozdýchal, úplně se mu rozbilo kolečko, naštěstí jen pár metrů před cílovým domem….ale cesta zpět do Evropy s ním bude zajímavá….
O prvních dnech v São Paulu asi napíšu jindy, teď už musím jít, povedlo se mi rychle se začlenit do místní couchsurferské komunity, takže za chvílí mám být v historickém centru, kde mě provede jiný dobrodinec jménem Bruno :)
Žádné komentáře:
Okomentovat