Výlet za kamarádem Andrém do Campinas začal hned na začátku tvrdým nárazem na brazilskou realitu. V noci na čtvrtek tu hodně pršelo. Po ranním brzkém vstávání jsem jěště rozespalá dorazila na hlavní autobusový terminál Tietê a tam se dozvěděla, že prostě teď žádný autobus nikam nejede, protože nějaká silnice je někde zatopena/poničena vodou a nikdo neví, kdy nějaký pojede. Ale nakonec se mi do Campinas s určitým zpožděním povedlo dostat a setkání s Andrém po roce bylo super. Campinas je sice jen další velkoměsto saopaulského vnitrozemí, žadná velká zajímavost tam není, ale pro mě tahle návštěva měla svoje kouzlo. Odbyla jsem si řadu dalších brazilských „poprvé“. Poprvé jsem tu pila kokosové mléko (tady ho nazývají vodou) z čerstvě otevřeného kokosu v zelené slupce, poprvé jsem ochutnala brazilský pastel (v Portugalsku to byl sladký pudinkový koláček, tady je to smažená kapsa plněná náplní podle chuti – sýrem, uzeninou atd.)a ovoce zvané goiaba, poprvé jsem na vlastní oči viděla capibary při návštěvě krásného městského jezera a parku Taquaral. A během nedělního dopoledne mě čekal jěště jeden střet s místní realitou – při snaze koupit si nové plavky. Sice tu nemají jen tkaničková tanga (tady se jim přezdívá zubní nit - fio dental), ale taky tu nemají žádný sportovní model, veškeré bikiny tu drží na šnůrkách tak, aby člověk měl strach kdy mu co vykoukne či spadne…no, snad budu mít v Sao Paulu větší štěstí. Asi tu teď v okolí budu až do středy, nepovedlo se mi se na poslední chvíli přidat k žadné z dlouho dopředu plánovaných cest, a tak zůstávám pravděpodobně přes prodloužený víkend ve městě (v pondělí slaví město Sao Paulo 456.narozeniny, tak je volno :). Pokud by se zjevilo z čistého nebe něco zajímavého, samozřejmě dám vědět!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat